27.-28.8. 2011
"Pohár vzpomínek" Speciální zkoušky vodní práce - den druhý
Po neskutečném sobotním výkonu jsme v neděli nastoupili na speciální zkoušky vodní práce. V neděli jsme se cítili mnohem lépe, protože jsme se bedlivě připravovali na vodní disciplíny, tak jsme trochu věřili v úspěšný den.
Ke zkoušce opět nastoupilo 24 psů, kteří byli rozděleni do 3 skupin. Pořadí bylo rozlosováno už ze soboty, tak jsme se mohli po slavnostním zahajení za zvuku borlic rozjet k těšanskému rybníku.
První disciplína - ochota práce na hluboké vodě. Amy byla dosti nervózní z množství psů a lidí okolo, tak jsem předpokládal, že to nebude nejlepší výkon. Po povelu, kterým měla jít na vodu to vypadalo, že tam snad ani nevleze, ale nakonec doplavala do patřičné vzdálenosti, dala se ovládat, ale po rozpačitém začátku zněla známka 3.
Následně se pokračovalo přinášením kachny z hluboké vody, kdy je po výstřelu vhozena kachna do vody. Amy a její klasický velmi rozvážný styl byl bez zaváhání - známka 4.
Na řadu přišla dohledávka pohozené kachny v rákosí, asi největší obava, která se nakonec nekonala. Amy se ale předvedla, když začala štěkat na vracejícího se rozhodčího, který byl pohodit kachnu. Všichni jsme se tomu hezky zasmáli a Amy vyrazila hledat. Za chvíli se vracela s kachnou v mordě a mé srdce plesalo štěstím.
Další disciplínou bylo nahánění kachny v rákosí, kde Amy po povelu prohledávala hluboko v rákosu, i zde zněla známka 4.
Poslední disciplínou bylo chování na stanovišti. Měl jsem s sebou flintu, tak to bylo zajímější, protože jsme tuhle disciplínu necvičili. Amy byla na volno, seděla a čekala co se bude dít. Po salvě, která se spoustila z řady střelců se Amy ani nehla - známka 4.
Po ukončení střelby jsme všichni nastoupili a byli seznámeni se známkami. Naše srdíčka plesala radostí co jsme dokázali předvézt a trochu nás mrzela první disciplína, kde jsme ztratili pár bodů k plnému počtu, ale i tak to byl neskutečný výsledek. Následně jsme se vrátili k místní restauraci a čekali na celkové zhodnocení víkendového klání.
Na výsledky jsme čekali do pozdního odpoledne, během toho se seznámili se spoustou zajímavých lidí a dobře se najedli.
Na řadu přišlo vyhlášení výsledků, kde jsme skončili těsně pod stupni vítězů (výsledky zatím nejsou zvěřejněny, brzy dodám).
Co napsat závěrem? Děkuji Jaromírovi za to co pro nás udělal, organizátorům za dobře připravenou akci, pánům rozhodčím za korektní hodnocení a všem vůdcům a pejskům za krásně strávený víkend.
Fotky zde: nefertitiredweed.rajce.idnes.cz
"Pohár vzpomínek" Podzimní zkoušky ohařů - den první
Neskutečný víkendový výsledek předvedla naše zrzka na Poháru vzpomínek věnovaný Zdenku Šmikmátorovi. Na tuto akci jsme původně neměli vůbec nastoupit, ale hárání proběhlo celkem rychle a my dali vědět Jaromírovi (chlapík co se s ničím nepáře a taky pořadatel akce), že by jsme mohli nastoupit na SZVP, protože na podzimní zkoušky jsme necvičili kvůli hárání, ale vodu jsme měli celkem vyladěnou. Před zkouškama jsme jezdili pylně cvičit a v pátek den před zahájením se Jaromír zmínil, že má ještě jedno místo na podzimky. Trochu mi to vrtalo v hlavě a nakonec jsem na tuto nabídku kývl. Skoro celou noc jsem nespal, protože jsme neudělali jedinou vlečku, dohledávku, pohozenou prostě nic. Jasně, že jsme to cvičili, ale už to bylo aspoň měsíc zpět a jenom tak zlehounka.
Když jsme ráno přijeli na nástup a viděli ostatní jedince, říkal jsem si, že tohle nedopadne nejlíp a počasí taky nebylo zrovna ideální. Přes 30 stupňů ve stínu.
K podzimní zkouškám ohařů nastoupilo 24 psů, kteří po vylosování čísel byli rozděleni do čtyř skupin a následně se rozjeli do různých částí Měnínské bažantnice. Vylosovali jsme si šťasnou sedmičku, která pro nás nakonec byla osudová. Ve skupině jsme měli 3 NKO a po jednom MOK a ČF.
První disciplínu - společný hon, jsme zvládli bez větších potíží, ale kvůli vzrůstající teplotě vzduchu jsme bohužel nedošli na zvěř.
Jako druhá disciplína byla pohozená teplá pernatá zvěř. Tady jsme bohužel hned na začátku ztratili jeden cenný bod, protože se bažant ještě hýbal a Amy nevěděla jak ho donést, tak jsem musel dát povel navíc, ale i tak super výkon.
Následně jsme se přesunuli na dohledávky. Začlo se dohledávkou srstnaté, při které nesmí vůdce ani pes vidět kam byla zvěř pohozena. Popravdě jsem vůbec netušil, kde je zajíc pohozen. Amy po vypuštění chvíli běhala kolem, ale následně si naběhla na dobrý vítr a zajíčka už pěkně přinášela. Poté byla provedena ještě dohledávka pernaté, která proběhla obdobně.
Poté přišla zlomová disciplína dohledáka srstnaté a pernaté zvěře. Jako první se tahal zajíc, který byl doopravdy tažen 300 kroků. V tu chvíli jsem si říkal, že to snad Amy nikdy nenajde, ale to co předvedla byla paráda. Sice nešla přímo po stopě, ale pěkně si naběhla na vítr, došla až k zajícovi pak k rozhodčímu, který ležel za zajícem a následně popadla zajíce a pelášila ke mně. V tu chvíli mi spadl obrovský kámen ze srdce a už jsem tušil, že dnešek musíme dokončit. Amy jsem snad nikdy takhle nechválil a málem mi ukápla i slza, když jsem viděl jak se vrací se zajícem v mordě. Poté se udělala ještě vlečka s pernatou, kde jsem už věřil naší zrzce, že to zvládne.
Poslední polní disciplínou bylo hledání. Slunce pěkně topilo což nebylo moc dobré, ale Amy ještě měla dostatek síly takže jsme si věřili, že by jsme mohli udělat ještě dobré body. Hledání probíhalo na strništi, kde jsme očekávali nějakého zajíčka, ale nestalo se tak. Vystavení a postoupení proto za 3 body, ale ostatní systém, rychlost, vytrvalost za 4 body. Na to, že se už teplota blížila k 32 stupním solidní výsledek.
Poslední disciplínou bylo přinášení kachny z hluboké vody, které proběhlo na místním rybníčku. Tuto disciplínu jsme zvládli bez zaváhání.
Následně nám páni rozhodčí přečetli výsledky, ze kterých jsme byli nadšeni a dmuli se pýchou, že i irský setr může konkurovat kontinentálům :o))
Závěrečné vyhodnocení proběhlo až v pozdní odpoledne, kde jsme obdrželi soudcovskou tabulku s výsledkem 277 bodů!!!
Proběhli gratulace a rychle domů trochu si odpočinout na SZVP.
Fotky zde: nefertitiredweed.rajce.idnes.cz
